První semestr na FIT ČVUT

Na Gymnáziu Josefa Božka v Českém Těšíně jsem studoval 8 let a když se blížil poslední rok, přišla otázka, kam na vysokou školu. Nakonec jsem si vybral Fakultu informačních technologií na Českém vysokém učení technickém v Praze. Jaký byl první semestr? Dočtete se v tomto článku.

Výběr města

Prvním krokem pro úspěšné studium je si vybrat město, ve kterém se budete cítit dobře. Výběr města také ovlivní dobu cesty do školy, jestli si budete muset zařídit koleje, kde budete trávit volný čas a jestli budete mít ve své blízkosti také nějaké své bývalé spolužáky ze střední.

Už od mé první návštěvy Brna (2009) jsem věděl, že v něm nechci studovat. Důvodů bylo více, jeden z hlavních byl ten, že na mě Brno nezapůsobilo. Těžce se to vysvětluje, je to zkrátka věc, kterou cítíte tak nějak uvnitř. Druhým důvodem bylo také cestování - přímý spoj do Brna neexistuje a na výběr je tedy pouze přestup v Bohumíně / Ostravě. Co se týče nabídky dopravců, ta byla také velmi široká - rychlíky (podotýkám rychlíky, ne pendolína ani intercity) společnosti Č(ekej) D(louho). V době psaní tohoto článku na trase Bohumín - Brno jezdí již také RegioJet, z osobních svědectví bývalých spolužáků je ale značně omezen vůči trase Košice - Praha (2. třída odpovídá Low Cost, 1. třída Standard).

Z měst se mi nejvíce líbily Praha a Olomouc, nevadila by mi ani ale Ostrava, která by byla jediným městem, ve kterém bych nemusel dojíždět na kolej.

Výběr školy

Ten mi zabral nejdelší dobu. Narozdíl od ostatních spolužáků jsem měl již od 3. ročníku naštěstí jasno v tom, že chci studovat Informatiku - programování. Měl jsem již nějaké zkušenosti s tvorbou webových stránek, mobilních aplikací a celkem mě to bavilo. Prestižní školy připadající v úvahu v tomto oboru byly Karlova univerzita (Praha), ČVUT (Praha), Masarykova univerzita (Brno) a VUT (Brno). Z výše uvedených důvodů jsem se rozhodl, že bych to teda zkusil v Praze a na Brno jsem zanevřel.

Dny otevřených dveří

Na obou dvou školách (UK, ČVUT) jsem se rozhodl navštívit den otevřených dveří, abych zjistil, co od dané školy můžu očekávat (jak mileniální postoj, měl bych se ptát, co jí můžu dát!). Moje první cesta (22.11.) byla na Matematickofyzikální fakultu Univerzity Karlovy. Tří nebo čtyř patrová budova na Malostranském náměstí téměř v centru Prahy, plno lidí. Na společné "přednášce" na začátku nám bylo řečeno, že je UK ta nejprestižnější škola, na kterou bychom kdy mohli jít, že má nejlepší profesory, nejlepší uplatnění, nejlepší všechno... prostě takové ty typické propagační kecy (hlavní bylo, že je všechny říkal profesor fyzikální katedry, který držel mikrofon na břichu, takže dokonale napískával - ideální ukázka prestižního zvládnutí tématu akustika). Ze dne otevřených dveří mi vyšlo, že můžu studovat v podstatě obecnou informatiku - ne určitý programovací jazyk - ale budu tak flexibilní, že se zvládnu naučit každý.

O "rok" později (v lednu) jsem se vydal na Fakultu informačních technologií ČVUT. Den otevřených dveří se konal v sedmipatrové budově v Dejvicích, o které jsem se dozvěděl, že je sdílená spolu s Fakultou architektury. Úvodní přednáška se naštěstí konala v přízemí. FIT ČVUT mi celkově připadalo jako lidovější škola, jednodušší, ale přesto prestižní a těžká. Zkrátka rozdíl "učení technické" (inženýři - programování v praxi) a "univerzita" (magistři - teorie a teorie). Na ČVUT jsem si (narozdíl od UK) dokázal představit studium - byly vysvětleny všechny aspekty toho, co mě teoreticky čeká (předměty, studentské kluby, koleje), přestože jsem pak byl překvapen (pozitivně i negativně) realitou.

Podávání přihlášek

Přišel ten čas - konec března, kdy jsem kromě slavné přípravy na maturitní slohovku musel také podat přihlášku. Rozhodl jsem se podat přihlášku pouze na ČVUT (což se nakonec ukázalo, že bylo možná i dobře). Byla mi prominuta přijímací zkouška na základě úspěchu v programovací olympiádě (2. místo v krajském kole), na UK by na základě něčeho takového přijímací zkoušku nepromíjeli, tam bylo zapotřebí buď olympiády matematické/fyzikální (taky to byla fakulta Matematickofyzikální, pouze zaměření Informatika) nebo nepovinné maturitní zkoušky Matematika+ (kterou jsem nakonec neudělal). Dle očekávání jsem byl přijat, úspěšně jsem odmaturoval, zaslal "úředně ověřenou kopii maturitního vysvědčení" (ach ty formality) a mohl jsem se těšit na zápis do studia.

Zápis do studia

Konečně přišel ten den (27.6), kdy jsem jel na zápis do studia. Pozvání na zápis do studia mi bylo zasláno poštou a také bylo zveřejněno v elektronické podobě v aplikaci Přijímací řízení. V dopise se ale nikdo nezmínil o tom, že musím s sebou mít kromě občanského průkazu a identifikačního čísla přihlášky také pasovou fotografii (to bylo v PDF v Přiřízu). Na zápisu jsem se nedozvěděl v podstatě nic nového, jen tam zopakovali informace jako které předměty nás čekají, ať si nezapomeneme zařídit ISIC a koleje. Chybějící fotografie mě následně stála jednu cestu do Prahy, při které jsem si zároveň vyřídil ISIC. Jelikož mi ale nikdo neřekl, že pokud si vyřídím ISIC moc brzo (před 1.9), tak bude mít platnost jen 3 měsíce (místo 15), tak jsem pak následně musel ještě v průběhu 1. semestru prodlužovat za bonusových 180 Kč.

Koleje, doprava

V průběhu prázdnin nastal čas řešit koleje a dopravu. Při řešení Pražského MHD jsem opětovně narazil na situaci, že si lze roční časový kupón zakoupit až od září (to celkem dává smysl), musel jsem tedy na všechny zápisy a ISICy jezdit po Praze za plné MHD (24 Kč jedna jízda). Kupón šel nahrát pouze na platební kartu / speciální kartu Lítačka (v době psaní článku již jde nahrát i na mobilní telefon), Lítačku jsem neměl a platební karta měla platnost do konce září, já ještě neměl novou, takže jsem nakonec MHD řešil až těsně před začátkem semestru.

Dálkovou dopravu do Prahy jsem vyřešil jednoduše - díky Andrejovým 75% slevám mě jedna cesta vycházela na 0-200 Kč (200 Kč - ČD Pendolino v neděli odpoledne, 0 Kč - LEO Express, věrnostní Smile Club, 90-130 Kč RegioJet Standard, Relax), jezdil jsem proto domů (skoro) každý víkend a najezdil jsem slušných 10.000 km.

U kolejí nastalo největší zklamání a šok. Zaregistroval jsem se do ubytovacího systému, podíval jsem se na koleje, které jsou v nabídce a s myšlenkami "Koleje Strahov, to je popelnice Prahy, tam nikdy v životě nebudu a nechci" jsem si jako preferované koleje vybral Orlík a Dejvickou. Když mi pak v půlce srpna došlo, že jsem byl ubytován na Strahově - bloku 10, byl jsem zděšen, jak mohla taková neskutečná nepravost nastat. Následně mi bylo vysvětleno, že Strahov dostanou všichni, takže nejsem žádný speciál a preferované koleje jsou v podstatě jen takové klišé.

První dny v Praze (kolej, předměty)

Po čtyřech měsících doma nastal mnou velmi obávaný den - středa 18.9., 3 hodiny ráno a já vycházel se svou novou taškou směrem k vlakovému nádraží. 4 hodiny LEO Expressem do Prahy, pak 1+10 minut metrem přes Muzeum (C -> A) na Dejvickou a autobusem číslo 143 (kterým jsem v průběhu semestru pak najezdil určitě minimálně těch 10.000 km, co jsem najezdil ve vlaku) na koleje Strahov. Dostal jsem klíče, kolejenku, otevřel jsem dveře od pokoje a byl jsem ohromen.

Foto: Přenádherný pokoj na Strahovské koleji

První tři dny jsem v Praze strávil ještě před začátkem semestru, pouze z důvodu asimilace. Velmi mi pomohla akce HelloFIT, na které jsem se kromě informací studenti -> studenti (který přednášející je dobrý, který ne, jak projít semestrem - kde dostanu zdarma kredity, která menza je nejlepší, Strahov dostali všichni) dozvěděl také kde se nacházejí jednotlivé učebny. Číslování učeben na FITu je naštěstí jednoduché: vysoká 14patrová budova je TH:A, ta 7patrová kde byl den otevřených dveří T9 a Národní technická knihovna TK. V případě prvních dvou budov je číslo učebny vždy T9:AXX, kde A je patro a XX nějaký identifikátor učebny, v NTK se využívá pouze Ballingův sál (hned v přízemí, nejde si nevšimnout) a "počítačová učebna ve 4. patře" (PU1).

Číslicové a analogové obvody [BI-CAO] (A, 5 kreditů)

První přednáškou prvního předmětu, na kterém jsem byl, bylo ČAO, o kterém mi již bylo řečeno, že jsou to tzv. free kredity. Předmět se zabýval základy číslicových a analogových obvodů (wow) - rezistory, cívky, kondenzátory, tranzistory, metoda uzlových napětí. Brzy jsem pochopil, že to je především kvůli výbornému přednášejícímu (Novotný, akorát by si občas genderové vtipy mohl odpustit) a možnosti psát zápočtové i zkouškové testy s libovolnými materiály s výjimkou živých osob. Dostal jsem také výborného cvičícího, J. Řezníčka alias Kryštofa. Z tohoto předmětu jsem dostal známku A ještě ze semestru a nebylo to nic náročného.

Matematická logika [BI-MLO] (A, 5 kreditů)

Předmět matematická logika už nebyl tak jednoduchý jako CAO, patřil ale rozhodně také mezi jednodušší. Tématem tohoto předmětu je výroková logika, kterou jsem si pamatoval ještě z prvního ročníku na střední škole (konjunkce, disjunkce, implikace...) a predikátová logika (jazyk matematiky, takové ty formulky vyjadřující spojitost funkce, limitu funkce apod.) Přednášející jsou doktorka Trlifajová, ke které jsem chodil na přednášky a kterou si nemůžu vynachválit a pan doktor Starý, u kterého jsem byl jednou a to stačilo. Nejlepším materiálem k přípravě byla určitě skripta (Trlifajová + Vašata) a aktivita na cvičeních co 2 týdny (která jsou povinná). Z tohoto předmětu se píšou dva zápočtové testy (7., 11. týden), každý za 16 bodů (min. 8) a písemná zkouška, tvořená z půlky otázkami Ano/Ne a z půlky otázkami na různé definice, věty a příklady s postupem. Zkoušku jsem napsal na maximum bodů, dostal jsem tedy A.

Programování v shellu 1 [BI-PS1] (A, 5 kreditů)

Jeden z obtížnějších předmětů, ve kterém je cílem vás naučit základy práce s terminálem v Linuxu. Na přednáškách (Muzikář, Trdlička) se vždy probírá jak různé terminálové příkazy (sed, awk, grep) fungují, na cvičeních se pak řeší různé ukázkové úlohy. Na každém cvičení se píše malý test (4 - 8 bodů), na dvou cvičeních velký (2x 30 bodů). Kámen úrazu je tedy ve většině případů v nedostatečné domácí přípravě v průběhu semestru. Předmět mi dal ze začátku zabrat, když jsem si ale následně zvykl na testový systém Learnshell, tak už jsem každý test psal na 100% a dostal jsem A.

Tělesná výchova 1 [BI-TV0] (Z, 0 kreditů)

Součástí dvou semestrů (ideálně, ale ne nutně těch dvou prvních) na FITu je také tělesná výchova. V nabídce je velká řada sportů, od plavání, fotbalu, volejbalu, florbalu přes bowling, geocaching až k turistice, kterou jsem si vybral já. Turistika spočívala ve 3hodinových 9-12km výletech co dva týdny, které byly vždy po Praze nebo po nějaké okrajové části Prahy. Povolená byla jedna absence, v případě dalších ale nebyl problém se s vyučující domluvit. Příjemné odreagování od učení a zápočet.

Základy matematické analýzy [BI-ZMA] (A, 6 kreditů)

Jeden ze dvou nejtěžších předmětů na FITu, kde se probíralo od funkcí, posloupností, limit, derivací až po integrály. Předmět je naštěstí veden Tomášem Kalvodou, který se aktivně věnuje studentům ve Facebookové skupině. Body lze získat ze 3 zápočtových písemek (5., 9., 12. týden), kterým vždy předchází bodované kvízy (otázky ano/ne) v geniálním systému MARAST. Před písemkou jsou vždy v MARASTu zveřejněny ukázkové příklady (15-20), které slouží k přípravě na zkoušku. Funkce, posloupnosti, derivace i integrály jsem naštěstí měl již na střední škole, takže jsem si to pouze spojil s definicemi a důkazy prezentovanými v průběhu přednášek. Písemky jsem psal na 90%, kvízy a ústní zkoušku (která byla mnohem lehčí, než jsem očekával - pouze dvě otázky na definice a jednoduchý příklad) jsem měl na 100%, takže jsem dostal A.

Programování a algoritmizace 1 [BI-PA1] (A, 6 kreditů)

Zaručeně nejtěžší a ústřední předmět celého FITu. Tématem je programování v C, kde se jede úplně od nuly, stihne se ale dojít až ke spojovým seznamům a binárním stromům. Předmět se skládá z přednášek, kde se většinou probírá spíše teorie, proseminářů s mistrem Vagnerem (který je na FITu tak trochu legenda), autorem systému na domácí úlohy ProgTest, kde Vagner něco programuje a vysvětluje, co dělá a následně cvičení, kde různé jednodušší programy zkoušíme naprogramovat sami.

Veškerá klasifikace v tomto předmětu je tvořená bodovanými domácími úlohami (celkem 8), vždy ve dvou variantách (lehčí - 3 body, těžší 5 bodů) a znalostními testy (celkem 4 x 2.5 bodu). Kámenem úrazu je tedy opět domácí příprava, kterou hodně studentů podcení, a tedy nezíská požadovaných 25 bodů na zápočet. Zkouška se skládá z dvou programovacích úloh, na které jsou pouze 3 hodiny (sám jsem měl všechny domácí úlohy hotové na 100% a u zkoušky jsem jednu úlohu nestihl) a znalostního testu (na teorii). U praktické části zkoušky jsem sice získal jen lehce nad půlku bodů, díky teoretickému testu a domácím úlohám ze semestru jsem ale nasbíral dostatek bodů na známku A.

Právo a informatika [BI-PAI] (B, 3 kredity)

Nejlehčí a nejoddechovější předmět semestru (zní to paradoxně, když z něj mám nejhorší známku), který se skládá z 12 přednášek pana doktora advokáta bakaláře Zdeňka Kučery PhD pokrývající různá témata od smluv v IT, e-shopů, základů živnostenského práva, počítačové kriminality a práva duševního vlastnictví. Důvodem, proč z tohoto předmětu není obtížné získat horší známku je, že jedinou klasifikovanou částí předmětu je závěrečný zkouškový test tvořený 50 ABCD otázkami (6 chyb a máte B, 26 chyb a máte F), proto to B.

Přípravný kurz matematiky [BI-PKM] (Z, 4 kredity)

Přípravný kurz k matematické analýze opakující středoškolskou látku, který mi k úspěchu v předmětu ZMA také pomohl. K získání zápočtu je zapotřebí vyplnit 9 kvízů v systému MARAST a následně získat alespoň 50% v testu na papír tvořeného 5 kvízovými otázkami a 5 otevřenými počítacími otázkami po 2 bodech.

Úvod do Linuxu [BI-ULI] (Z, 2 kredity)

Nejlehčí předmět, který spočívá v tom, že se napíšete na test z otázek o Linuxu, které jsou velmi podobné tématům probíraným v předmětu PS1. Na učení v e-learning systému máte celé prázdniny, otázky jsou ale tak jednoduché, že se to dá naučit také za pár hodin ve vlaku po cestě do školy.

Závěrem

Na Fakultě informačních technologií se mi líbí i přes drobné nedostatky (jednorázové - chybějící informace o pasové fotce / době platnosti ISICu, dlouhodobé - Strahovská kolej (na kterou jsem si ale zvykl i díky velmi příjemnému spolubydlícímu), zpoždění ve vlacích). Skladba předmětů mi připadá vhodná (všechny informace jsou využitelné, předměty na sebe navazují, prolínají se) a přednášející / cvičící mi také sedí. Takže vzhůru do druhého semestru!