ATHENS 2023 aneb na týden v Paříži

Psal se leden 2023, blížil se 2. semestr mého magisterského studia na FIT ČVUT a já přemýšlel, na jaký zahraniční výjezd se vydat. Zvítězil týdenní kurz ATHENS v Paříži. Jaký byl? Čtěte dál...

Co je ATHENS?

Athens je jednotýdenní kurz, kterého se účastní přibližně 15 evropských technických univerzit včetně ČVUT, na kterém studuji. Kurz se skládá z přibližně 30 hodin výuky a dále 10 hodin tzv. EDA (european dimension activities) – kulturních aktivit.

Výběr kurzu

Přihlášku na ATHENS jsem podal přibližně v polovině ledna 2023. Měl jsem vybrat přibližně 4 až 6 kurzů z nabídky cca 60, které se mi líbí nejvíce. Pro výběr kurzů existují v podstatě dvě hlavní možnosti: buď si vyberete téma, které vás zajímá (např. programování) a zvolíte kurz s tématikou programování ve 4 různých lokalitách, nebo si vyberete město, které chcete navštívit, což vám jasně určí kurzy. Já zvolil druhou možnost, protože jsem už od střední školy (kde jsem se 7 let učil francouzsky) chtěl navštívit Paříž. Jako první jsem zvolil kurz programování v C++, jako druhý kurz o integraci států v Evropské unii, třetí extrémní statistiku, a další kurzy už bylo střílení zcela naslepo: logistika měst, simulace biomechaniky kostí a svalů a životní cyklus energie.

Začátkem února mi přišlo e-mailem rozhodnutí, že jsem se dostal – na kurz programování C++ (docela se mi ulevilo, představa, že mě čeká 30 hodin probírání biomechaniky kostí se závěrečným projektem, byla dost děsivá). Přišel tedy čas objednat ubytování, dopravu a nachystat si přibližný rozpis památek, které budu chtít navštívit.

Doprava

Z Prahy do Paříže se dá dostat třemi cestami – letecky, vlakem, nebo autobusem. Jelikož je let nejkratší možnost (trvá 2 hodiny) a zatím jsem ještě nikdy neletěl, hledal jsem nejprve letenky. Sice jsem našel zpáteční letenky Praha – Paříž za přijatelnou cenu (okolo 3.500,-), čas příletu 30 minut po půlnoci mi ale nevyhovoval (ubytování, které jsem si vybral, nepodporovalo check-in po 22. hodině), a proto jsem si objednal letenku pouze na cestu z Paříže (za 2.000,-). Cesta nočním vlakem by byla určitě pohodlnější než autobus (vycházela by ale přibližně na 4.000,-), zvolil jsem tedy pro cestu do Paříže noční autobus od společnosti Flixbus (1.239,-)

Pařížská MHD stojí na metru (které má 16 linek) a vlacích RER (v podstatě metro na větší vzdálenost) a autobusech. Tramvajových linek najdete jen pár, a to na okraji města, trolejbusy žádné – asi Pařížané nemají rádi troleje. Narozdíl od třeba pražského metra musíte vždy při vstupu do placené přepravní zóny projít turniketem, a to buď s pomocí jednorázového lístku za 2,10 €, nebo díky kartičce Navigo Découverte (za 5 €), na kterou si nahrajete denní/týdenní/měsíční kupon. Mně vyšlo nejlépe si na víkend koupit dvakrát jednodenní kupon za 10,10 € a od pondělí do neděle pak týdenní kupon za 30 €. Výhoda kuponu oproti jednotlivým jízdám je zřejmá – neomezený počet cest, a také platnost ve všech 5 zónách (běžná jízdenka platí ve 2 zónách, moje ubytování bylo v zóně 3, letiště v zóně 4).

Ubytování

Sehnat ubytování byl docela oříšek. Napsal jsem pár dalším studentům, kteří také jeli do Paříže, a pokusili jsme se domluvit společné ubytování. Každý jsme měli ale trochu jiné představy, a tak jsem nakonec sháněl ubytování sám. Volba nakonec padla na hostel Rose na předměstí Paříže v části Villejuif. Spal jsem ve dvoulůžkovém pokoji na půdě (která nešla zamknout, takže jsem s sebou musel nosit celou dobu všechny cennosti). Jednalo se o třípatrový dům se společnou kuchyní a sociálními zařízeními, vše bylo ale čisté a klidné, takže jsem měl z ubytování celkově dobrý pocit – jediná věc, která mi vadila, byl nízký strop (asi 1,8 metru, což mi s mými necelými 2 metry opravdu nestačilo). Za 6 nocí (od soboty do pátku) jsem zaplatil 5.500,-, což byla na pařížské poměry velmi dobrá cena. Ubytování bylo asi 3 minuty pěšky od metra 7, cesta metrem trvala přibližně 15 minut na zastávku Place Monge, odkud to bylo ještě dalších 15 min pěšky ke škole.

Škola

Dostal jsem se na kurz programování C++ na univerzitě Mines Paris, která se nachází v Latinské čtvrti (což je v podstatě centrum Paříže). Kurz probíhal ve francouzštině, čehož jsem se sice obával, obavy ale byly zbytečné – slidy byly v angličtině, a pokud cokoliv nebylo jasné, tak to profesor dovysvětlil anglicky. Z kurzu jsem byl zklamán ze dvou důvodů: 1) jsem očekával, že se naučím něco nového, ale všechno už jsem znal (za ty 3 roky učení C/C++ na VŠ) a za 2) jsem se těšil, že navážu na kurzu kontakty s novými lidmi, na kurzu ale bylo 17 Francouzů z místní univerzity, kteří se odmítali s kýmkoliv bavit, skupina 3 Italů, kteří během hodiny po sobě nahlas pokřikovali italsky a pak už jen já, Němka, Belgičan a Portugalec. Naštěstí se zde ale ukázala platnost hesla "kvalita nad kvantitou", a především s Portugalcem jsme si hodně sedli, seděli jsme vedle sebe, a strávili jsme spolu většinu volného času mimo kurzy.

Kurz probíhal ve dvou blocích – první blok od 9:00 do 12:15, druhý od 14:00 do 18:30. Bylo to dlouho, a po první hodině jsem už ztrácel pozornost, takže jsem si znovu uvědomil, jak jsem rád, že máme na škole přednášky s délkou 90 minut. Konec v 18:30 také nebyl příliš praktický – většina památek zavírala v 17 hodin, a musel jsem tedy vždy "vychytat" ten jeden den v týdnu, kdy měla daná památka noční prohlídky do 22 hodin. Poslední den (v pátek) kurz skončil už ve 12, takže jsem měl alespoň v pátek delší časový úsek na prohlídku památek.

Obsahově se kurz skládal z výkladu a cvičení jednotlivých části jazyka C++ — vstup, výstup, třídy, dědičnost, polymorfismus, šablony, STL... což bych přirovnal k shrnutí obsahu předmětů BI-PA1 a BI- PA2 (Programování a algoritmizace 1/2) z FITu do jednoho týdne. Poslední dva dny byly věnovány konzultacím k závěrečnému projektu.

Hodnocení kurzu bylo za vypracování závěrečného projektu — na výběr byla buď simulace meteorologických rojů, nebo C++ klient pro chatovací server. Já si vybral klienta pro chatovací server — dostal jsem hlavičkový soubor s protokolem, napsal jsem za den klienta a za druhý den (nepovinný) server.

Stravování

O stravu jsem se hodně bál – říká se, že je Paříž drahá a když jsem vstoupil v Paříži do jakéhokoliv obchodu, nestačil jsem se divit, jak moc je to pravda. Chtít 6 € za nejlevnější šunku, 2 € za jogurt nebo 4 € za dvoulitrovku Coly (v supermarketu, ve večerkách ještě tak 2x více) mi připadne jako opravdová přeháňka. Snídaně a večeře jsem tedy vyřešil nákupem toastového chleba a pomazánkového másla za 5 € s pudingem (4 pudingy stály 3 €).

Jelikož jsem chtěl zažít pravou francouzskou gastronomii, zašel jsem si jednou na oběd a jednou na večeři také do restaurace. Ceny normálních restaurací se pohybovaly od 30 do 40 eur za čtyřchodový oběd (předkrm, hlavní chod, sýr, dezert), měl jsem tedy štěstí, že se mi podařilo najít "levnou" restauraci, kde stál oběd "jen" 20 €.

Většina Francouzů ale na oběd do restaurace nechodí (nedivím se jim při těch cenách), mnohem častější volba je plněná bageta. Bistra, kde prodávají bagety, najdete na každém rohu, a bagetu s pitím a nějakou drobnou sladkostí najdete za 5 €. Jelikož bych ale z baget celý týden nevyžil, hledal jsem, až jsem našel školní menzu. V menze stál oběd 3,30 € a přišel mi kvalitou mnohonásobně lepší, než v restauraci. Není tedy překvapením, že jsem zde obědval v pondělí, úterý, čtvrtek i pátek (kromě oné středeční bagety).

Doprovodný program a volný čas

Zatím jsem docela podrobně popsal oněch 30 hodin ve škole, kromě těch jsem ale nelenil a využil veškerý volný čas (a když říkám veškerý, myslím to doslovně – po návratu domů jsem měl takový spánkový deficit, že jsem spal v podstatě 3 dny v kuse a ještě v době, kdy píšu tento článek, ho pociťuji).

V sobotu jsem dorazil do Paříže v 7 hodin a okamžitě jsem vyrazil do Musée d'Orsay, kde jsem se těšil na impresionistické obrazy. Po bezpečnostní kontrole (kterých jsem si ve výsledku za týden užil asi 15, protože Francouzi mají potřebu kontrolovat vás při vstupu všude) jsem si prošel všechna dvě z 5 dostupných pater (zbylá 3 se rekonstruovala). Neviděl jsem tedy můj oblíbený "Výkřik" nebo "Dům oběšence", náladu mi ale spravila alespoň krásná architektura budovy nebo obraz "Oběd na trávě", při kterém jsem si tématicky pustil mou oblíbenou píseň Snídaně v trávě.

Po lehkém zklamání z Musée d'Orsay jsem pokračoval do nejmodernější čtvrti Paříže plné mrakodrapů – La Défense. Po výstupu z metra ze mě okamžitě opadla veškerá únava a zklamání, a naplněn energií jsem prozkoumával krásy této čtvrti procházejíce se mezi mrakodrapy a uvědomujíce si, jak je člověk vlastně malý a nepatrný. Ale dost básnických vsuvek a přechodníků.

Z La Défense jsem už spěchal na uvítací setkání "Buffet Wine & Cheese", kde k mému zklamání nebylo ani víno, ani sýr, ale jen základní pochutiny, jako croissanty, fournetti, makronky a pomeračový džus. Po setkání jsem byl tak unavený, že jsem okamžitě zamířil na ubytování, v 20h usnul a vstal až další den v 5 ráno.

V neděli mě totiž čekal výlet do Versailles, na který jsem si přivstal (cesta měla trvat hodinu a měl jsem lístek na 9 ráno). Přivstání se mi vyplatilo, jelikož z důvodu probíhající stávky zrovna spoj, se kterým jsem plánoval jet, nejel, a musel jsem tak 30 minut čekat na nádraží na další a byl jsem rád, že jsem tak akorát v 9 stihl ve Versailles být. Po cestě jsem se ještě stihl posilnit čerstvě napečeným croissantem z versaillské pekárny. Po půl hodině čekání ve frontě, která postupovala rychle, protože tam většina lidí neměla být (nevím, co je na nápisu "rezervace 9:00" tak nepochopitelného) a další bezpečnostní kontrole jsem podstoupil hodinovou prohlídku zámku, během které jsem například zjistil, že přídomek "krátký" mého oblíbeného francouzského panovníka Pipina III. nedostal kvůli délce svého vybavení, ale kvůli stručnosti svého projevu. Po prohlídce zámku jsem se vydal do zahrad, kde jsem za 3 hodiny, během kterých jsem čekal na jednoho českého spolužáka (který vyrazil sice včas, ale taky mu zrušili vlaky), stihl nachodit asi 12 kilometrů (a stejně jsem neprošel ani čtvrtinu zahrad a došel jsem jen do půlky).

Se spolužákem jsme se nakonec úspěšně našli, vydali se spolu na onen levný francouzský oběd za 20 eur, dali si odpoledního šlofíka a pokračovali na povinnou EDA prohlídku Montmartru. Vyjeli jsme sice včas, ale zastavily nás schody – sraz byl totiž u výstupu z nejhlubší stanice metra v Paříži, což jsme si mohli na vlastní kůži vyzkoušet, když jsme jich všech 200 museli vyšlapat. Prohlídka byla poutavá a zábavná – zavítali jsme do malebných zákoutí této čtvrti a dozvěděli se o příběhu slavného obrazu, který namaloval osel. Po konci prohlídky u Sacré-Cœur jsem sešel po mně již důvěrně známých schodech (při poslední návštěvě Paříže jsem na nich uklouznul a sjel v sedě asi 10 metrů) a spěchal na večerní Octobuffet.

Octobuffet bylo neformální setkání organizované studenty Pařížské univerzity ve sklepě jejich kolejí, kde měli bar. Nabídli nám zdarma víno a sýr (takže jsem se ho konečně dočkal) a já navázal kontakt s prvními super lidmi – jednou Kolumbijkou a Polkou, se kterými jsme za 2 hodiny stihli prodiskutovat snad všechno, co jde).

V pondělí po škole, kde jsem se seznámil s oním Portugalcem, jsme se společně (ještě s dalšími Portugalkami) vydali na Vítězný oblouk a procházku až k Eiffelově věži, kde jsme si udělali společnou fotku a rozloučili se, abychom dospali včerejší Octobuffet.

V úterý večer jsem se vydal na procházku po Elysejských polích s návštěvou Apple Store, kde zrovna probíhala přednáška o fotografování s iPhonem. Nevím, jestli se tam náhodou nemělo platit vstupné, ale nikdo po mně nic nechtěl, tak jsem tam byl. Večer jsem pak strávil opět ve sklepním baru, kde jsme tentokrát ochutnali "viking" menu – tři silná belgická piva (12 % alkoholu). Další ráno pak bylo poněkud složitější...

Ve středu jsem byl po úterní akci náležitě unavený, takže jsem nic většího nepodnikal (jen jsme si zašli s pár Italy na pivo) a dospal jsem část deficitu.

Na čtvrteční večer jsem měl naplánovanou a objednanou návštěvu Eiffelovy věže, na kterou jsem se velmi těšil. Už po cestě k věži jsem se ale dozvěděl, že je vrchol uzavřený kvůli opravám, a dostanu se tak pouze do 2. patra. Mohl jsem si lístek zrušit, jelikož bych se ale na Eiffelovku jinak nedostal, tak jsem zvolil alespoň možnost vidět 2. patro. I když jsem měl lístek a přišel jsem s půlhodinovým předstihem, tak jsem strávil 45 minut ve frontě (nechci vědět, jak dlouho bych čekal bez lístku). Po další bezpečnostní kontrole jsem už mohl nastoupit do výtahu a užít si výhled na noční Paříž. Nabitý radostí z nočních pohledů jsem se vydal na poslední akci organizovanou francouzskými studenty, tentokráte opět na víno, ale bez sýru. Na ubytování jsem došel ve 3 ráno.

V pátek jsem brzo ráno vstal, abych stihl vše sbalit, jelikož jsem se poslední noc rozhodl ušetřit a strávit ji mimo hotel. Po škole jsem (s batohem se všemi věcmi) prošel Conciergerie, podíval se na výhled na Paříž z centra George Pompidou a podíval se na Lac du Créteil, jezero, poblíž kterého jsem původně přemýšlel, že bych se ubytoval. Jezero bylo překrásné, ale cesta byla extrémně dlouhá, takže dobře, že jsem si zvolil ubytování tam, kde jsem byl. Při cestě z jezera jsem měl naplánovanou prohlídku Louvru. Při čekání na další bezpečnostní kontrolu jsem potkal Portugalce, se kterými jsme prošli celý Louvre, vydali se na společnou večeři a rozlučkové pivo.

Po srdceryvném rozloučení jsem si udělal noční procházku k Gare de Nord, ze kterého mi jel noční autobus na letiště Charles de Gaulle. Na letiště jsem dojel ve 3 ráno, zdřímnul si do 5, a vydal se na security. V 7 jsem vyjel a v 9 už jsme přistávali ve Vídni, jediný problém byl, že mi vlak domů jel až ve 14:39 a já byl neskutečně unavený. Potuloval jsem se tedy 5 hodin po Vídni. Ke snaze neusnout mi pomohlo, když jsem vešel do rakouského Lidlu a viděl jsem rohlík za 1 € a ceny byly ještě vyšší než v Paříži. 2 hodiny jsem strávil v McDonaldu u hlavního nádraží (kde, jelikož vůbec neumím německy, jsem si sice objednal, ale jídlo už jsem bez problémů nevyzvednul) a pak už jsem se s radostí vydal do vlaku.

Ani ta cesta z Vídně domů nebyla úplně radostná, protože jsem měl po cestě dva přestupy. První v Brně, který jsem využil na zastávku na Kofolu (po týdnu bez Kofoly už jsem měl dost velké abstinenční příznaky) a pro nákup večeře, konečně za normální ceny a druhý v Hranicích, během kterého jsem se prošel. Většinu času ve vlaku jsem prospal, protože jsem byl úplně K.O. Domů jsem dorazil a výlet úspěšně zakončil ve 22 hodin.

Finanční náklady (pro zajímavost):

Celkem: 14.500,-

• Ubytování: 5.600,-

• Doprava: 4.700,- (1.200,- bus Praha – Paříž, 2.100,- let Paříž – Vídeň, 1.400,- MHD Paříž)

• Vstupné: 500,- (Eiffelovka, prohlídka Montmartre, muzea a památky byla zdarma)

• Jídlo: 2.500,- (1.400,- restaurace a hospody, 1.100,- obědy, snídaně, večeře)

• Ostatní: 1.200,- (suvenýry, pojištění)

Jídelniček (pro zajímavost):

• Sobota: Burger King (Big King menu – 7 €)
• Neděle: Bouillon Vavin (20 €: předkrm – quiche, hlavní chod – steak, sýr – Camembert, dezert – Mousse au chocolat)
• Pondělí: menza (3,30 €: hlavní chod – rýže, kuřecí plátek, dezert – meruňkový jogurt)
• Úterý: menza (3,30 €: předkrm – salát, hlavní chod – palačinka se sýrem, fazole, špagety, dezert – krém)
• Středa: bageta s trhaným vepřovým masem, cola, sušenka (6,50 €)
• Čtvrtek: menza (3,30 €: předkrm – salát, hlavní chod – telecí maso, burgur, dezert – šlehačka)
• Pátek: menza (3,30 €: předkrm – salát, hlavní chod – pizza, dezert – krém)
• Snídaně: toastový chleba (2 €), pomazánkové máslo (2 €), puding (4x za 3 €)
• Svačina: čokorolka (balení 8 za 2 €)
• Pití: čistá voda celý týden (byla všude zdarma)
• Večeře: bageta se šunkou (6 €), sendvič (2 €), restaurace (20 €: telecí maso s omáčkou)

Závěrem

Paříž pro mě byla z velké části zklamáním, jelikož jsem čekal, že to bude alespoň tak krásné město, jako Praha. Krásné byly především památky, skvělé bylo taky to, že jsem jako občan státu EU do 26 let měl na většinu památek přístup zdarma. Do zklamání kromě vzhledu města a předražených cen přispěly také velké protesty proti důchodové reformě, kvůli kterým jezdila asi jen čtvrtina vlaků RER, metro bylo totálně přecpané, v ulicích byly nevynesené popelnice a po městě často jezdily kolony policejních aut, hasičů a sanitek.

Počasí vyšlo nádherné, za celý týden ani jednou pořádně nepršelo, první polovinu týdne bylo kolem 10°, když jsem odjížděl, bylo dokonce 20°. Viditelnost byla skvělá, takže i ze všech památek byl dobrý dohled. V každém případě této zkušenosti nelituji a pokud budete mít někdy možnost nějaký takový kurz vyzkoušet, určitě do toho jděte. Hlavní věc, kterou jsem si díky tomuto kurzu mohl uvědomit, bylo, jak jsem rád, že žiju v Česku, studuji v Praze a nově vnímám, jak je Česko vlastně krásné.

Videa: